kronika ZČ HB Zvonek: Stopy Járy Cimrmana

27. - 30. října 2011
hrad Veveří

Dne 27. 10. jsem nastoupila do autobusu směr hrad Veveří. Neměla jsem tušení, co mě tam čeká a co všechno za těch několik dní zažiji. Vlastně jsem neznala ani žádného dalšího účastníka. Ale v autobuse jsem se seznámila s několika lidmi, kteří měli (stejně jako já) batohy a z nich vyčuhující karimatky. Společně jsme vystoupili na dané zastávce a vydali se k hradu (jak jinak než do kopce :o)). Organizátoři nás už čekali u hlavní brány. Večer probíhal v duchu stolních her.

V pátek jsme potrápili jak těla, tak i hlavy. Po výborné snídani nás čekalo hrabání listí na hradě a v blízkém okolí. „Vyfasovali“ jsme hrábě, smetáky, plachtu na odnášení listí a patřičné instrukce od pana kastelána. A pak následovalo hrabání, zametání, odnos listí a zase hrabání… Večer jsme měli zajímavou návštěvu. Navštívili nás 2 dámy ... (jména a tituly si nepamatuji) a 2 pánové... Odborníci v oblasti cimrmanologie. Tito odborníci nás uvedli do problému pátrání po Cimrmanově hře O vzniku demokracie aneb Kašpárkův hrobeček. Několik úryvků hry bylo ale nalezeno v šifře. Protože mezi námi bylo hodně bystrých hlav (a geodetů) nedělaly nám rafinované rébusy problém a za chvilku byly úryvky hry rozluštěny. Zde nastala ta dlouho očekávaná chvíle, a to výroba draků. Co by to bylo za oslavu 100 let od vynálezu létajícího draka bez draků? Za chvíli byla místnost plná papírových draků nejrůznějších tvarů a barev. A protože byla noc ještě mladá, následovalo zpívání a hraní na kytary.

Ráno po snídani se z nás stali makléři na burze se slepicemi. Investovalo se, kupovalo, prodávalo a některým z nás se podařilo i prodělávat. Čas mezi jednotlivými investicemi byl vyplněn „lovem slepic“. Jestli se teď ovšem těšíte na popis toho, jak jsme mezi nic netušícími návštěvníky hradu chytali opeřené slepice, tak Vás zklamu. Lov bylo plnění různých úkolu, od házení šipek na terč, hledání ukrytých kartiček s obrázkem onoho opeřence, kohoutí zápasy až po rafinované vloupání do kurníku. Nelekejte se, nedošlo k žádnému trestnému činu. Jen jsme s něčím podobným vejci (myslím, že to bylo něco hadrového omotané množstvím izolepy velikosti míče) podlézali pod tyčí (plotem) a pak tím házeli do koše. Podlézáním ale není myšleno jen tak nějaké lezení po čtyřech po zemi. Kdepak! I takový zloděj má svůj styl. Když podlézt, tak pěkně v záklonu (břichem nahoru), koleny napřed a hlava jako poslední.

Po uzavření burzy nastalo konečně dlouho očekávané oslavné pouštění draků. Měli jsme nadšení, draky i pole ale chyběl nám vítr. A tak vedle hradu vznikla další zajímavá atrakce pro turisty. Parta lidí pobíhajících po poli a jásajících nad každým drakem, který alespoň na chvíli vzlétl. Přihlížejícím budiž připsáno k dobru, že se radovali s námi. Dokonce i pan kastelán si vypůjčil jednoho z draků a s malým dítětem za krkem běhal po poli a pouštěl draka. Člověk se ale unaví, nadšení opadne a vítr stále nefoukal. Najednou někdo dostal nápad, že by se mohl drak táhnout za autem. Od nápadu nebylo daleko k činu. Za chvíli vzlétl první drak tažený za autem. Jeho let ale skončil v koruně stromů. Zde je nutné zmínit, že drakovi, ani jeho „pouštiteli“ se nic nestalo. Na řadě byl další pokus a další drak, a když to tak pěkně vzlétává, proč to nezkusit i s dalším drakem? Strůjci draků odcházeli z pole se vztyčenou hlavou. Jejich dílo (sice jen chvíli, ale přece) letělo.

Večer jsme konečně získali poslední části scénáře 1. Cimrmanovy divadelní hry vůbec. Nic nám již nebránilo v její rekonstrukci. Hra Kašpárkův hrobeček byla opět na světě! Premiéru této hry jistě v českém nebi sledoval i sám Mistr Jára Cimrman. Pokud si hru budete chtít přečíst, naleznete ji vytesanou v kameni na jednom dobře utajeném místě (aby ji neponičili vandalové) … nebo si o ni napište Mirečkovi, který si myslel, že ji zde zveřejním... (poznámka kronikářky).