Zámek Vranov nad Dyjí
18. - 21. dubna 2014
Před víkendovkou
Ještě než víkendovka vůbec začala, orgové nám poměrně výrazně
naznačili, v jakém režimu tato akce bude probíhat. Nastudovat jsme si
měli filmy jako Černí Baroni, Tankový Prapor nebo Copak je to za vojáka. Navíc každý z nás dostal jméno některé z filmových postav, nejvíce z Černých baronů. Nebylo překvapením, že se nám všem vyhnuly důstojnické hodnosti.
Pátek
Úplně na začátku jsme všichni byli pouhými civilisty, ze kterých mělo
naše velení (Jirka Gazárek – major Terazky, Radim – kapitán Tůma, Pirát
– svobodník Kouba, Jirka Švec – Švejk, Pavel – rotný Smiřický a Laďka –
četařka Babinčáková) vycvičit obávané nebo alespoň bojeschopné vojáky.
Prošli jsme tedy odvodovým řízením, kde se i ti nejhloupější a
nejnemocnější kripli stali vojíny. Následovala vojenská drezůra a
buzerace.
Samozřejmě i tentokrát se zhlédnutí motivačních filmů vyplatilo
každému, kdo na víkendovku přijel, jelikož i tentokrát nás čekal
tradiční páteční kvíz na téma výše uvedených filmů + obecné vojenské
vědomosti. Např. kadence střelby samopal atd. Moc dlouho se večer
nevykecávalo, rozhodně se šlo spát před půlnocí. Druhý den nám došlo
proč.
Sobota
Nebylo to krásné ráno s kytarou a přichystanou snídaní. Po rychlém a
hlasitém probuzení cca v 5:30 následovala rozcvička na nádvoří a pak
nácvik přesného pokládání min. A jelikož jsem byl při této aktivitě
bezkonkurenčně nejúspěšnější (i v porovnání s velitelským sborem), měl
jsem za odměnu tu čest udělat o té naší vojně pravdivý zápis. Ano
pochopili jste správně, oním umísťováním min byla myšlena kuličkyjáda:
Přeskočím úspěchy a neúspěch těch a oněch ve čtvrtfinále a semifinále.
Do finálové čtveřice se s tímto výsledným umístěním probojovali:
1) Mireček
2) Radim
3) Veverčák
4) Jirka Gazárek (Pro Jirku životní úspěch)
Finále se hrálo po snídani a před nástupem do práce.
Pracovalo se snad pouze na zámeckých květinových terasách. Holky
okopávaly záhony, kluci si hráli s kompostem, Paik sekal trávník
elektrickou sekačkou. Až do večera bylo teplé a slunečné počasí.
Po obědě jsme bojovali s vejci. Hodně jsme s nimi házeli, taky jsme
s nimi skákali, některá jsme zašlapávali a některé zase odpálkovávali.
Vážení, musím zde poznamenat, že standardní vejce není na takové
zacházení stavěno.
Z bojiště nás vyhnal krátký, ovšem z počátku hrozivě vypadající, deštík.
Ještě před večeří začaly holky malovat vejcata a kluci se vydali
sehnat nějaké to proutí na pomlázku. Proč ale už v sobotu! Říkal si
každý z nás nezasvěcených! Hold vojna je vojna a na vojně se zatím
nikomu nevyplatilo detailnější pátrání po smysluplnosti vydaných
rozkazů. K večeři byla Pirátova výborná cibulačka, škoda jen, že byla
servírována až o půlnoci. Možná by se jí pak tolik nevyhodilo.
Neděle
I sobotní ráno jsme zahájili rozcvičkou. Na rozdíl od předešlého rána
jsme navíc byli nuceni zpívat: „My sloužíme svému národu, my sloužíme
na zámku“ Zjistili jsme, že není snadné zároveň koordinovat zpěv, pohyby
rukou a nohou. Naštěstí nás z toho nikdo nezkoušel.
Následovala velká finální zkouška našich vojenských zdatností:
VÝSADEK na nezabezpečeném území v týlu nepřítele. Respektive –
čtyřčlenná skupina byla naložena se zavázanýma očima do auta a odvezena
kamsi ku Olbramkostelu. S domorodci se nevykecávat, projít po předem
zadané trase, pokud možno nenápadně špehovat cizí podobně vyhlížející
jednotky (celkem jsme byly 3 čtveřice), ale jinak se vyhýbat přímému
střetu. Nejdůležitější bylo dorazit +- do 14:00 k loveckému zámečku
Lusthaus. Zde jsme posbírali nějakou tu munici (pušky, granáty,
chemikálie) a vysílačky, pomocí kterých jsme pak byli instruováni
vzdáleným velitelským sborem. Nemuseli jsme tedy už dále nic vymýšlet,
jen plnit zdánlivě nelogické pokyny našeho velení – to už jsme s
přehledem zvládali.
Tak jsme se k večeru dostali až do Vranova na zámek, který mezitím
obsadili nepřátelští vojáci. Bleskově a v tichosti jsme všechny
odrovnali a nakonec zachránili i našeho nejvyššího, majora Terazkyho.
MISE SPLNĚNA.
Pondělí
Jak jsme byli rádi, že jsme vejcata vymalovali a pomlázky upletli už v
sobotu! Byli jsme tak na pondělní „juchajdá“ plně připraveni. A tak se i
v tomto potvrdilo, že není třeba přezkoumávat zdánlivě nesmyslné
příkazy, namísto toho slepě důvěřovat veliteli. Stali se z nás vojáci.
Mirek
