Potáborová víkendovka Proroctví

     14. - 15. 10. 2011
     ZŠ Opatov

pátek 

Zítra tomu bude rok, co jsme porazili Heldara a z vesnice Rebelů se rozešli zpět ke svým původním domovům.

Celou tu dlouhou dobu jsme se v odloučení lopotili se snahou opět zvelebit zplundrovanou zem. Dnes konečně jsme se opět sešli, abychom si připomněli, že boj za dobrou věc není nikdy marný a že Naše úsilí přináší sladké plody.

Večer jsme se shromáždili na stanovišti drožek, odkud - vedeni našimi veliteli - jsme se vydali   na bývalou Heldarovu tvrz. Zde se na počest velkého výročí vítězství dobra nad zlem konala velkolepá hostina. 

nástup před odchodem... (Radka, Zuzka, Hanka-Papuňa, Peťa, Ťuťanka, Hanka, Majda

Okolí tvrze je však stále obklopeno substancí magie a některá nekalá kouzla se doposud nepodařilo ani představeným mágů úplně odstranit. Ku příkladu - tvrz stojí na skleněném kopci, který nelze zdolat ani v nejdražších pohorkách, natož v naší nuzné obuvi.

Bohužel slastný blahobyt oslabil bdělost, ostražitost a duchapřítomnost našich hostitelů. Zřejmě proto nám po holubech nevzkázali nutnost, obstarat si okované boty nebo alespoň dovézt lana, abychom překonali kluzký povrch skleněného kopce.

Nezbývalo nám, než ze svých svršků uplést dlouhé a pevné lano a po něm se vyšplhat k pevnosti. 

Evka a Hanka začínají tvořit....

Šatstva jsme měli málo a provaz jsme potřebovali dostatečně dlouhý. Práce nám zabrala hodně času. Proto není divu, že v době, kdy jsme se konečně vydrápali na horu, bylo už všechno jídlo snězené. Možná vám připadá, že se opakuji - ale pohodlí opravdu muselo orgům vyžrat díru do hlavy, neb je MĚLO napadnout, jak to s veškerým masem skončí, pokud nám odejdou naproti a v pevnosti zanechají Balvana bez rozumného dozoru.

A tak jsme pro dnešek museli neřízenou žranici vyměnit za kulturní degustaci krajových specialit, které si Rebelové přivezli s sebou. Určit nejlepší pochoutku bylo nesnadné. Každý druh měl něco do sebe. Nakonec se nám podařilo vybrat tři nejoblíbenější.

Po pestré večeři jsme se sešli teple oblečeni v dolním sále. Ten bylo nutno vyzdobit malbou pro zítřejší zlatý hřeb programu. Do práce jsme se pustili s vervou a do díla vložili celé tělo. Všichni malovali všemi částmi. Proto jsme po dokončení veledíla museli provést důkladnou tělesnou očistu. Ani ta nezabránila tomu, aby někteří z nás chodili po následující dny s modrou hlavou. 

POINTILISMUS...

třeba připravit malovací "náčiní" (Ťuťanka, HAnka, Kamča, Majda, Evka)

Peťka maluje nosem...

... Hanka uchem...

.. Radka ramenem...

... Áňa bradou...

a dílo už je hotovo ...
 (Zuzka, Evka, Majda, Hanka-Papuňa, Hanka, Radka, Áňa, Peťka, Ťuťanka)

... a všechny pak chtěly obejmout Radima...

 sobota

Abychom prokázali dobrou vůli a nevysloužili si od široké veřejnosti přízvisko darmožroutů, strávili jsme polovinu dne prací. Gesto to od nás bylo velké, jelikož ráno, kdy jsme vyšli z tvrze, ukazoval teploměr dva stupně Celsia. Všechno kolem pokrývala jinovatka a na kalužích se přes noc vytvořil ledový škraloup. Cesta na louku proběhla hladce – do bažiny zapadl pouze Pirátův povoz. 

Náplní práce bylo odnosit trávu k odvozu na dostupné místo a nošení dříví z louky do lesa. Ruku k dílu přiložili i Zvoni (stařešinové ze ZČ HB Zvonek), a tak jsme úkol splnili v příjemně krátkém čase.

Zpáteční cestu jsme si zpříjemnili procházkou. Znalci po cestě lesem sbírali již mražené houby.  Samozřejmě jsme navštívili vesnici Rebelů z dob temna. Balvan tam našel válečnickou sekyru, kterou po opuštění vesnice zapoměl - kde jinde než v hospodě na pultě.

Na štěstí pro nás zbyly po včerejší večeři (kterou jsme propásli) v pevnosti nějaké kosti, ze kterých připravili stařešina a cechmistr stopař posilňující vývar. 

Jak málo stačí Jirkovi k radosti?

Po polední pauze nám stále ještě nebylo dopřáno klidu. Museli jsme se vydat nalovit nějaké maso. Od místních jsme zvěděli, že v okolí se pase hodně divokých prasat, a tak jsme se soutředili hlavně na ně. Pro zvýšení úspěšnosti jsme se rozdělili na dvě lovecké skupiny a vydali se na průzkum  okolí. Brzy jsme narazili na obrovské stádo. Byla v něm prasata všech věkových skupin a užitkových kategorií. Lov začal. Zpočátku bylo celkem snadné prase skolit - stačilo k tomu pouze sedm ran šípem a rychle se prasete dotknout, aby nám ho neodnesla druhá lovecká skupina. Občas se některé z nich rozzlobilo a trochu nás prohnalo. Málokdy se ale přihodilo, že někoho dohonilo a ten se pak  musel jít oživit do pevnosti. 

Nějterá prasátka byla snadnější kořistí... (Hanka, Peťka, Áňa,Ťuťanka a Markétka)

... jiná trošku obtížnější. (Zuzka, Radka, Evka a Jirka)

Zuzka, Evka, Radka, Hanka a Laďka

Tak co s ním uděláme? (Radka, Hanka, Evka, Zuzka a Pirát)

Prasátka jsou ulovena... a ugrilována!
(Pirát, Hanka, Radka, Hanka, Zuzka, Jirka, Áňa, Evka, Majda, Peťka, stojí Markétka, Laďka a Hardy)

Hůře proveditelný byl samotný transport do tvrze. Aby výborné maso neztratilo na kvalitě, museli jsme celá těla vlastnoručně odnosit. Menší prasata klouzala a hrozilo, že se nám otlučou a větší nám schválně komplikovala přenos svou váhou. Obzvláště opovážlivě se zachoval kanec, ke kterému jsme se po skolení dostali až po delší době. Když jsme ho zvedali, ukázalo se, že nastoupilo posmrtné ztuhnutí. Rigor mortis nepovolil ani po technologických zákrocích jako lechtání a psychologické přesvědčovíní. Navíc se nám celou dobu drze chechtal do očí - zvyk Radimovi vlastní.

...aneb jak sundat protihráči ponožku a nepřijít o vlastní...
(Laďka, Kamča, Makrétka, Radim, Pirát, uprostřed Hardy)

Občas nám některý kus odtáhli vlci, když nebyl čas rychle si jej odnést. A tak jsme se štvali,  aby žádný úlovek nepřišel vniveč. Příslušníci zdejších barbarských kmenů naše počínání nemohli pochopit a jen na nás zírali s pusou dokořán.

Postupem času jsme prasata rozehnali po celém okolí. Jednotlivě se lovila lehce. Jelikož ale nebyla tak hloupá, jak na první pohled vypadala, začala se shlukovat do větších skupinek a bránit své mrtvé. Dokonce k obraně zneužila i selat, která máme zapovězeno zabíjet.

Příjemně znavení a vzrušení požitkem z lovu, odebrali jsme se na nádvoří. Stařešina tam udržoval oheň, na němž připravoval z ulovených zvířat vynikající pečeni. Začal hodokvas. Pod jídlem a pitím se doslova prohýbaly lavky a rozproudil se družný hovor.

„Chleba” jsme se pro tuto chvíli přesytili, začali jsme lačnit po hrách. Proto jsme se rozdělili do tří trojčlených skupin a naplánovali zábavný program.

obouvání židle (Ťuťanka)

boj o pantofle... (Hardy a Jirka)

Nejdříve jsme v pevnosti pátrali po stopách lichožroutů. Zákeřných bytostí, jejichž jediným posláním je připravit člověka o ponožky. Stopy nás dovedli do společné ložnice. Tam se strhl lítý boj, jehož cílem bylo ponožky sobě zachovat a druhé o ně připravit. Následovaly menší hry jako Sardel, Obouvání židlí či Souboj řečníků.

A zase se jedlo a zpívalo - skoro až do rána.

V neděli po bohaté snídani jsme se se štědrou výslužkou rozjeli zpět do svých domovů, abychom - osvěženi prožitým setkáním - pokračovali v každodenních povinnostech.

stopař Áňa