Staré pověsti české

6. - 9. dubna 2012

Vranov nad Dyjí

Jirka, Pavel, Pirát, Eva, Radek, Mirek, Verča, Míša, Zuzka, Majda, Žaneta, Věrka, Ťuťanka, Radka, Hardy (Jirka fotí)

Milá kroniko,

promiň mi to, že jsem si na tebe vzpomněl s takovým zpoždění. Můj prohřešek je o to ostudnější, že jsem před léty býval kronikářem a dbal na včasné zápisy z každé akce do kroniky. Dnes už chápu, proč mí říkali, že je to něco jako hladit kočku proti srsti.

Zkrátka, na letošních Zvonkovských Velikonocích jsem vyhrál Kuličkový turnaj a jak už to tak bývá, ne všechny výhry se vyplácí. Zápis z akce, toť výhra moje. I když, ani ne tak kronikář, spíše svědomí, mě dohnalo k těmto řádkům. Protože to jsou už 4 měsíce od Velikonoc, nemějte mi za zlé, pokud některé zásadní věci vynechám a místo nich budu klást důraz na jiné neméně zásadní, mírně subjektivní vzpomínky.

Každopádně bych měl vyzdvihnout velké vítězství Mirečka v Kuličkyjádě. Jistě, nebylo to Mirečkovo ani první ani poslední vítězství, to ovšem neznamená, že by se na něj mělo zapomenout. Též by se nemělo zapomenou, že se právě na této akci začalo Radimovi přezdívat „Mrkvička“, nebo také „Vegan“ a že se toto Radimovo přízvisko zcela nenásilně uchytilo. Nechte si od něj někdy povyprávět tu historku, proč se od toho osudného dne nechává hrdě oslovovat Radim Vegan Ošťádal.

Pátek:

Pisateli tohoto zápisu je už 31 let, takže jistě omluvíte mírný výpadek paměti pro tento den. O průběh Kuličkyjády však nepřijdete, ta byla až v sobotu.

Rozhodně jsme se ale museli v pátek všichni sejít a taky nám musel někdo vysvětlit, že jsme nedojeli na Vranovský zámek, ale na Vyšehrad. Byli jsme totiž všichni Slované. No, když nad tím teď uvažuji, tak jsem a budu Slovanem po celý svůj život. Tehdy, ty 4 dny, jsme ale všichni byli minimálně o něco zarputilejšími Slovany. Nevím, kdo už to byl, možná kníže Krok osobně, kdo nás rozdělil do služebnictva 4 hradů:

VYŠEHRAD                   LIBUŠÍN                         KAZÍN                          TETÍN 

Jirka (Krok)                      Věrka (Libuše)                  Radka (Kazi)                  Zuzka (Teta)

Radim                               Hárdy                                Míša                                brácha Žandy (???)

Laďka                                Majda                                Pavel                               Eva

Pirát                                   Žanda                                Ťuťanka                          Verča

Jura                                                                                                                     Mireček

… A jakože něco jako rodinná pře a mocenský boj o knížecí trůn. Prostě nám bylo naznačeno, že od té chvíle až do pondělka jsou pro nás osádky ostatních hradů nepřátelé č. 1 a naším cílem bylo je ubít, přelstít, přehrát nebo alespoň zesměšnit.

A teď to přijde:

Sobota:

Jako první srovnání sil (samozřejmě pokud jsem na alespoň další 3 aktivity nezapomněl) proběhlo v Kuličkyjádě: Bylo zde více nominovaných favoritů, kteří v průběhu roku pravidelně kuličky trénovali, vítězili na méně prestižních turnajích a dopovali se steroidy, aby se jim při hodu netřásla ruka. Nikdo z nich na začátku turnaje nevsázel na jasného „černého koně“ turnaje.

Míša, Věrka, Laďka a Evka obdivují Jirkovu báječnou cvrnkací techniku

Podívej na moje kuličky!
(Ťuťanka, Jirka, Žanda, Majda, Hardy)

Mirečkův postup turnajem nebyl jednoduchý. Z druhého místa postoupil do semifinále a zde velmi těsně též z druhého místa postoupil do finále. Na rozdíl od dříve zmiňovaných favoritů si Mireček schovával většinu sil a především nic nenabouratelného soustředění na závěrečný drtivý úder.

A tak se Mireček po letech opět stal zaslouženým vítězem Zvonkovské Kuličkyjády. V momentě, kdy se ho sportovními zážitky uchvácený dav diváků odhodlával vzít na ramena a provolávat mu slávu, byli jsme všichni odvoláni z kuličkového hřiště, abychom soutěžili v jakémsi neúměrně méně významném zápolení – snad to bylo něco ve smyslu „schovávání a hledání Golemů“, ale kdo ví. Na vítěze této disciplíny si už pravděpodobně nikdo nikdy nevzpomene a tak na rozdíl od Kuličkyjády 2012 (která byla tímto zápisem zvěčněna) zapadne hluboko do nánosů historického prachu.

Asi bych měl zmínit (jen aby si někdo nemyslel, že jsme se na Vranově rekreovali), že jsme v sobotu dopoledne pracovali: Jarní klasika – stěhování 60-ti a více kg vavřínů a palem ze sklepa na různá místa zámeckého exteriéru pod vedením pana kastelána Janíčka, který měl „jasnou“ představu o pořadí a natočení květináčů kolem svislých os … tak jako každý rok. Následně jsme také hráběmi oživovali trávníky a holky vylepšovaly vzhled květinových záhonů.

Neděle:

Pokračovalo mezisourozenecko-taťkovské zápolení: Střílení KNG, přehazování miliardy víček od petlahví z jedné půlky nádvoří na druhou, praskání balónků, stavba modelu „vejcomobilu“ na balónkový pohon, stavba babylonské věže z víček od petlahví. Do této krvavé řeže byla zahrnuta i tradiční Vajíčkyjáda.

Ťuťanka - Míša

Věrka - Majda
(v pozadí Míša, Ťuťanka, Radka a Pavel)

Pavel - Laďka
(v pozadí přihlíží Jura, Pirát a Radim)

Radim - Mireček
(v pozadí Verča a Evka)

Jura - Hardy

Mireček - Laďka
(přihlíží Pirát, Radim, Žanda a Majda)

Jura, Jirka, Radim, Pirát

Pirát (v pozadí Laďka)

Radim

Míša

Věrka se Žandou, Hardy 

Laďka a Radim (přihlíží Jura a Pirát)

Radka, Mirek, Evka

něčí noha a Radka

Věrka

 

Po každé soutěži nebo skupině soutěží jsme obsazovali nezabraná území krajiny české, dobývali prázdné hrady a města a když už nebylo nic prázdného, tak jsme dobývali a bránili hrady obsazené, podle toho, jestli jsme byli vně nebo zvenčí hradu.

Na vysvětlenou – veškeré toto taktizování a úhybné manévry probíhaly pouze teoreticky uvnitř nad jedinou na dveřích přilepenou mapou, popř. prakticky bojem s KNG na schodech u zámecké kaple.

A kdo tedy nakonec usedl na trůn? No, nechybělo málo a zůstal tam starý páprda Krok. Přece jen ale o chlup úspěšnější byly armády dcery Tety, jejíž panství čítalo 8 hradů (měst). Na toto vítězství se též nezapomene, jelikož mapu dobytých území Mireček vyfotil. Kdo ví, jak by vše dopadlo, kdyby Mireček nezaperlil v Kuličkyjádě?!

Následující program pro holky = barvení vajíček a příprava večeře, zatímco se kluci šli projít k řece, kde někdo nechal vedle vrby kupu prutů, které dle našeho soudu už nechtěl použít. Pak se kluci ještě chvíli flákali povenku, aby náhodou nemuseli holkám pomáhat s přípravou té večeře.

Trochu se nám ochladilo a k večeru, když jsme ještě venku zarovnávali pruty na pomlázku, začalo sněžit. Palmy, které jsme předchozího dne vytáhli ze sklepa, vypadaly pod sněhem mírně nepřirozeně, ale rozhodně kouzelně.

Pondělí

Měli jsme pro holky secvičenou pěknou a originální básničku opěvující jejich krásu a inteligenci. Při vstupu do místnosti nás ale pokropili salvou syrových vajec a tak se od básničky upustilo. Ti z nás, kteří dostali vejcem do brejlí, na toto pondělí ráno raději zapomeneme. O moc příjemnější je si zavzpomínat na sobotní Mirečkovo velké vítězství …

Když čert na Káče jel ... teda vlastně Pavel a Laďka :)

zapsal: Mireček

fotil: kolektiv zúčastněných :)