Madagaskar

8. - 10. dubna 2011
ZŠ Opatov

Pár nepatrných okamžiků po odeslání diplomatické žádosti o vstup na madagaskarské území došla velice krátce očekávaná nediplomatická depeše od pohotového avšak nepříliš zdatného madagaskarského velvyslanectví. Bylo nám v ní oznámeno, že k povolení vstupu postačí pár běžných a veřejně přístupných údajů o naší osobě. Ovšem předesíláme všem budoucím potenciálním návštěvníkům, lépe řečeno kaskadérům, že šlo o krutou dezinformaci – jak každý zjistí záhy po příjezdu.

Ovšem nepředbíhejme, protože již cesta je dosti komplikovaná. Čekajíce na naše spolucestovatele na nejbližším na nemadagaskarském mezinárodním letišti jsme zjistili, že informace podané velvyslanectvím Madagaskaru, opět neodpovídaly reálnému stavu věcí. Nejenže letadla na sebe vzájemně nečekala, ale dokonce druhá část cestovatelů narazila na problémy způsobené nepřesností informací podanými již dříve, a to dokonce rovnou po odjezdu mimo území Madagaskaru.

Petra ty batohy nějak zmohly

Nedalo se nic dělat, museli jsme pokračovat posledním možným letadlem. Po přistání, dá-li se to tak nazvat, jsme byli nuceni vystoupit z letadla přímo na letištní plochu. Vítr drsně foukal a teplota neúprosně klesala. Při pohledu na zavřený terminál s nesmyslným lístečkem v cizím jazyce nám bylo jasné, že žádné teleskopické letištní vchody čekat nemůžeme. Po chvilce hledání jsme také narazili na zbídačeného kamaráda Pavla, jenž se chudák dopravil sám, pomocí vlastních sil. Zahájili jsme konverzaci o beznadějných vyhlídkách naší situace a povšimli si klesající teploty na teploměru.

testování: Jaký má páv reflex?

V zoufalství před psychickým umrznutím a hrozící destrukcí teploměru jsme započali pokusy o zvyšování teploty. Byla to naše poslední optimistická iluze. Po vyčerpání téměř všech našich životních sil jsme uviděli jak podivný madagaskarský celník, jak jsme se později dozvěděli, zvaný Mireček, nelegálně přiváží pražská kradená zvířata na Madagaskar. A to mu nestačilo, hned nás začal lustrovat. Byli jsme zbaveni svých posledních životně důležitých zásob a uvrhnutí jako zvěř do spáru madagaskarské byrokracie. 

(zády Majda, Mireček, Markéta)

Pomocí policejního obušku nám bylo celníkem připomenuta dříve nezmíněná nutnost víza při vstupu na madagaskarské území. Tato událost se ukázala pouze jako jemný předvoj věcí následujících. Běhání od úředníka k úředníkovi, vyplňování papírů někdy i natřikrát. Potvrzení od lékaře, který nás spíše považoval za zvěř než co jiného. A pak, přáli bychom si jen domnělý, celník Mireček. S přísností jemu vlastní nám nevěřil ani slovo. Téměř obuškem prosazoval svůj názor na naši nevinu. I přes tyto velké problémy se nám nakonec povedlo dostat z letištní haly přímo do promrzlé madagaskarské džungle. Asi si celníci vážně mysleli, že jsme zvěř a tak nás přímo bez ptaní vyhodili do středu pralesa.

které zvíře se nejvíce natáhne?

Situace se zdála beznadějnou. Už jsme počítali poslední hodiny našich životů v této nehostinné krajině jménem Madagaskar. I ti otrlejší cestovatelé z nás přiznávali, že situace není optimistická. Když tu najednou se objevil nějaký samozvaný, až vlezlý, král všeho živého i mrtvého, všeho rostoucího i kamenného, nejlepší z nejlepších, nejúžasnější z úžasných, vládce slunce i měsíce, nejtrpělivější z trpělivých, nejsilnější z nejsilnějších, nejudatnější z udatných… Král lemurů, jehož jméno jsme už raději zapomněli.

Bylo to fajn. Přijali nás velice přátelsky. Do sytosti jsme se napojili a najedli. A pak se ukázalo, co za tím vším přátelstvím stojí.

Velice opatrně, když jsme byli obklíčeni horami lemurů, začal na sněmu vykládat o cizincích, jež vyřeší jejich velký problém s globálním ochlazováním.

To víte, že jsme najednou chtěli vzít nohy na ramena, ale nebylo kam. Tihle lemuři, to byla naše poslední, a nyní už ne příliš optimistická naděje.

Nesouvisle blekotal něco o skleníku, mostu a obětní mohyle. Bral si do slov bohy a vypadal jako fanatik. Bylo nám jasné, že pokud nesplníme jeho očekávání, tak na té obětní mohyle skončíme nejspíše my. Také blekotal něco

o týmech. Byli jsme násilím přinuceni mezi sebou soupeřit v rozličných disciplínách pod královským dohledem a sami se rozdělit do týmů... Nám se to spíše zdálo jako volby typu smrti než projektu, jak to vznešené nazýval.

Druhého dne jsme byli vzbuzeni příjemným řevem královského lemura. Jako proslulí cestovatelé si zvyknete na leccos. Tento ranní řev však do této kategorie nespadá.

... asi práce ale vypadá to jako nácvik synchronizovaného plavání
(čelem Pavel, Majda, Markéta, Radka;
zády Jirka, Mireček, Věrka, Ester, Zuzka) 

Vsuvka 

A nečekaně hned po vydatné snídani, která nás měla jen připravit, jsme nastoupili na galeje. Makali jsme, bóchali sme na tom a zahrádka a doskočiště se zjevili. Některé nářadí spíše pro lemury než pro cizince, ale co už. Po řádně odvedené práci jsme si zorganizovali, pod neustálým popichováním vrchního lemura, bláznivé lety vzduchem do řádně uhrabaného písku. Tož hezké fotky :-).

skokan Jirka

skokan Majda

skokan Mirek

 

Po odvedené práci relaxace v podobě povedeného curlingového turnaje. Někteří z nás volili i nestandartní taktiky házení a chaotického přeskakování kamenů, při kterém nejednomu tuhla krev v žilách. Přiznám se, že jsme fakt haluzově vyhráli :-). Leč po chvíli nás tato a volili se specifické modifikace kuželek. Myslím, že krásná relaxace před obědem.

Konec vsuvky

Druhý den byl kritický. Bylo nám jasné hned po probuzení, že z téhle lemuří šlamastiky jen tak nevyvázneme.

Ihned se vyrazilo na krutou túru do vzdálených končin poblíže drsně vonícího jezera. Prý pro materiály.

Ale ve skutečnosti následoval nelítostný a drsný souboj mezi námi cestovateli. Běhali jsme od stromu ke stromu a prokazovali, že máme znalosti, kombinační schopnosti a rychlé běhny. A to vše pro pár špičatých špejlovitých věcí a očividně hlavně pro pobavení všude přítomných lemurů. Pokud jste to dočetli až sem, tak vám dlužím lízátko. Po prokázání potřebných dovedností a dokonalém pobavení lemurů jsme mohli pokračovat dále. Normálka.

Petr, Ester a jejich most

Mirek testuje kvalitu konstrukce...

Následovalo kruté dolování vzácných kovů pro vyrobení supermoderních slitin. A házení dynamitu pro vydolování železa. A jiné velice zábavné galejní práce. Až došlo na nejhorší tahání surovin z močálů. Těžké promáčené dřevo jsme museli vytahat na břeh. Ale šlo nám to pěkně. Po odvedené práci měla následovat super zábava. Strhávání šelem z kůže, které jsme si náramně užili. A samozřejmě vyhráli! Chtěli jsme se vrátit, ale ještě jsme museli zdolat vševědoucí babičku a hledání dinosauřích pozůstalostí v podobě „****“.

Poslední večer jsme postavili návrhy super obřích staveb, jež byly určeny pro záchranu Madagaskaru od globálního ochlazování. Čímž jsme se dostali z této úžasné země zase trošku do reality všedního dne…

Ester & Petr
popis na fotkách - Mireček